Jestliže je dědic jeden, je situace jednodušší. Pokud je dědiců více, musí se všichni na úkonech, které chtějí provést v nemovitosti, shodnout.
Dědické právo sice vzniká již smrtí zůstavitele, konkrétní dědic ale získá konkrétní věc až na základě rozhodnutí v dědickém řízení. Notář nejprve zjistí, jaký je majetek zemřelého. V rámci dědického řízení je třeba nejprve ocenit veškerý majetek, tedy i nemovitost, a pak o něm rozhodnout. Většinou si k tomu pozve nejbližší příbuzné nebo osobu, která zajišťovala pohřeb. V případě, že se jedná o dědění nemovitosti v osobním vlastnictví, notář bude žádat odhad ceny nemovitosti. Právě tak bude třeba v případě družstevního podílu podat informaci o výši tohoto podílu.
Poté, co notář v dědickém řízení rozhodne a nikdo se neodvolá, stávají se určení dědicové vlastníky dědictví. U nemovitosti zajistí notář zápis dědice do katastru nemovitostí.
Nemovitost lze se svolením soudu pronajmout. Dědicové ji však také mohou – a to bez svolení soudu – nabízet v průběhu dědického řízení ke koupi. Na uzavření kupní smlouvy ale musí počkat až do rozhodnutí notáře. Nabytím právní moci rozhodnutí se dědic stává vlastníkem nemovitosti. Zápis vlastnického práva do katastru pak má pouze evidenční charakter.
Oprávněný dědic může uzavřít kupní smlouvu na převod nemovitosti již před zápisem jeho vlastnictví v katastru. Z praktického hlediska je však lépe vyčkat s podáním návrhu na vklad nového vlastníka, až bude v katastru uveden jako vlastník dědic.
